Rychle, rychle, běží čas

29. května 2017 v 17:00
Tak o tom kamioňácké manželky vědí své. Jste v neustálé pohotovosti-na cestu musí být vše připraveno. Vyprané a suché prádlo, zamražené domácí jídlo a samozřejmě zbývající maličkosti co se řeší za pochodu. U nás to je židle, kanystr na vodu, utěrky atd.
Jasně, někdo šťouravej by řekl, že konzervy na cestu postačí. Zkuste to jíst 5 dní v týdnu, po dobu řekněme 48 týdnů a uvidíte jak se budete ke konzervě hrnout. Domácí jídlo je prostě něco, co má i jistou psychologickou funkci. Tím, že jídlo uvaříte a zamrazíte ukazujete to, že na druhého myslíte a není vám jednou, co s ním je. Konzerva je dobrá nouzovka, ale rozhodně to nemůže nahradit poctivé jídlo vařené doma. Ovšem neplatí to pokud vaříte omáčky a polívky z pytlíku. Neodsuzuji, jednou za čas proč ne, ale rozhodně se to nedá počítat za normální běžné jídlo. U nás doma tedy opravdu ne. Já si s tím radši dám práci.
Co je nejhorší a největší nepřítel kamioňáckých manželek je počasí. Když prádlo neschne a nemáte sušičku, nastávají trochu stresové situace. Zvlášť, pokud neschne to nejoblíbenější tričko.
A samozřejmě je jasné, že když se dostane domů, čas běží ještě rychleji než normálně. Nestíháme skoro nic. Udělat to, co nejvíc hoří, co je nejvíc potřeba. O to víc využíváme večery, kdy dcera konečně usne a my spolu můžeme být, třeba i úplně mlčky, aniž by to bylo trapné ticho. V ten moment se čas trošku zpomalí, ale jen na chvilku. I tak jsme za to rádi a i když běží čas a snažíme se všechno rychle rychle pořešit, stejně to nestíháme. Naučili jsme se nedělat z toho hlavu, není nám to jedno, chceme s tím něco udělat, ale pokoušet se o nemožné je někdy opravdu nesmyslné. Pořád má den jen 24 hodin. Snažíme se je využít na maximum. Ne vždy se to povede, ale snažíme se.
Čas běží a je to nejvíc vidět na naší holčičce, která roste jako z vody a my trháme každou chvilku, abysme si užili to, že je vlastně ještě malá a že ještě nechodí do školky, do školy, na rande... To mě fakt trochu děsí. Proto žijeme pro okamžik-ten se nikdy už nevrátí zpátky...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 29. května 2017 v 19:56 | Reagovat

Přeji krásné užívání vzácných chvilek :)  Moc vás za to obdivuji, já bych to asi takhle nezvládla

2 bobciakova bobciakova | 30. května 2017 v 7:48 | Reagovat

[1]: Děkujeme, je to o zvyku. Samozřejmě, že nás to taky občas štve, ale hrajeme s kartami, jaké jsme dostali. Důležité je, že pořád se máme rádi a chceme být spolu 😀

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama