Pořád mi buší srdce...

23. května 2017 v 21:39
Rozkmitat tento orgán dokáže mnoho věcí. Strach, leknutí, ale i blízkost milované osoby.

Pro každou kamioňáckou manželku je nejhorší osamělost-to už jsem tu několikrát přetřásala. Můj manžel a já zanedlouho oslavíme 10 let od seznámení a 10 let co fungujeme jako pár a ostatní pro nás přestali existovat. Když je teď venku teplo, mám otevřená okna a najednou uslyším slabé zatroubení kamionu-vždycky poznám, jestli je to manžel nebo ne. Vždycky se srdce rozbuší a člověk je jako v nějakém oparu. Poznám, kdy je SMS od manžela, kdy jen upozornění na mail, srdce vždy ví. Od zatroubení jsem neklidná, čekám a počítám minuty než se vrátí domů. Srdce stále buší jako po dlouhém běhu. A přitom tak zvláštně příjemně.

Začínám pomalu bilancovat a vzpomínat na vše, co nás za 10 let potkalo a čím vším jsme si museli projít. Dávám si to dohromady a pomalu připravuju takové shrnutí a ohlédnutí. Jak s námi šel čas... A přitom mi srdce buší vždy tak moc jako po prvním rande, při prvním polibku, při prvním manželském polibku...

Jsou věci, které se nemění, ať už jsou dobré nebo špatné. Ale dnes mě zajímají jen ty dobré. Na špatné je vždycky času dost. Tedy ty dobré - jedině milovat celou duší i tím rozbušeným srdcem, bez ohledu na vzdálenost, přítomnost, minulost i budoucnost. Nechci jednou litovat věcí, které jsem neudělala, když jsem měla příležitost. A věřím, že za těch pár týdnů, které utečou jako voda a my oslavíme 10 let-budu stále věřit tomu, že to jediný, kdy jsem se rozhodla správně, bylo tehdy a udělala bych to zas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama