Když se daří, tak se daří

30. května 2017 v 22:07
Ano, čas bývá náš nepřítel. Dnešní den to tedy tak u mě bylo. Pospíchala jsem a nesla 6 misek se zmrzlinovou roládou. Zabouchli se mi dveře. Jak jsem otvírala, všechny misky skončili na zemi. Celá roláda v háji.

Vypravování manžela do práce je vždy plné stresu, aby na něco nezapomněl. Tak povlaky na polštáře nás rozhodně nenapadli. Chudák manžel. Ovšem když odjel, došla jsem jistého poznání o manželství a soužití s kamioňákem. Je to jako Poltergeist. Vybílí ledničku, udělá bordel a zase zmizí. 😁😁😁😁😁Když už se mi konečně podaří, že je vše skutečně jako že škatulky, přijede buď manžel, nebo se moje dcera znovu potřebuje seznámit se všemi svými hračkami, které v ten okamžik zaplaví náš skromný a ještě nedostavěný půdní byt. Pokud tedy chcete udržet domov čistý a uklizený, nepouštějte do domu rodinu.

Samozřejmě se člověk snaží úklid provést rychle a efektivně. Čas běží, zvlášť když se fakticky snažíte manželovi vyrazit dech, jak dokážete udržet domácnost v čistotě a uklizenou i s malým dítětem. Ne, není to tak, jak muži možná úmyslně rozšiřují, že jim to nepřijde, že si nevšímají. To, že nic kolikrát neříkají ještě neznamená, že se to nezakódovalo do jejich mozku. Vždycky si všimnou, ta vůně čistoty je prostě praští do nosu i očí.

Nejsme stroje a tak některé věci prostě vynecháme, nebo jim nevěnujeme takovou pozornost- právě z časových důvodů. Pořád pospícháme, pořád nás čas tlačí před sebou jak neposlušné dítě, které nechce jít dál. Naučili jsme se tak hlídat čas, že jsme si přestali všímat běžných radostí života. Takové, o kterých jste možná kdysi četli v knihách, na které teď vůbec nemáte čas, které jsou tak maličké a přitom takovým kořením života. Vidět se usmát milovaného člověka, pohladit psa, projít se ranní rosou, cítit čerstvý letní vzduch brzy ráno, slyšet zvečera zpívat kosa, cítit tu omamnou vůni květin v zahradě... Tohle všechno zapadlo za mobily, tablety, práci hraničící s workoholismem, vytváření idylky spokojeného života na Facebooku, aby se náhodou neztratil někdo z tisíce přátel, kteří stejně nikdy nepřijdou když je potřebujete. Z tisíce přijdou dva. Ale já jsem ráda i za dva, vlastně nevím, kolik by jich přišlo. To by ukázal paradoxně čas.
Nebudu dělat něco co nejsem. A taky nechci být otrok času a s tím ani vrásek, které se stejně nakonec nevyhnou nikomu z nás. Chci se projít ranní rosou, slyšet zpívat kosa a nasávat vůni květin ze zahrady. To vím, že mi jednou bude chybět víc, než účet na Facebooku nebo notebook plný práce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 31. května 2017 v 10:00 | Reagovat

Člověk si má užívat maličkostí, ale mě se to bohužel moc nedaří :(

2 bobciakova bobciakova | 31. května 2017 v 10:27 | Reagovat

[1]: je pravda, že ne vždy se to podaří. Ale zkoušet se to musí. Když vás život drtí a hledíte si s depresí do očí, musíte v sobě prostě tu sílu najít. Po každé bouřce vždycky vyjde slunce a nemůže pršet navždy

3 D D | Web | 1. června 2017 v 1:39 | Reagovat

Rád bych se prošel ranní rosou, ale bohužel s mou alergií by to nedopadlo moc dobře. :( Ale přijde mi trochu legrační, jak každý druhý u tohohle tématu nadává na sociální sítě a chytré telefony, ale kdo jej nutí je používat a trávit u nich hodiny? Sám ani nevím, kde můj telefon leží a FB zapnu každý den na pět minut, abych si akorát zkontroloval jestli se neozval někdo o věci, které jsem nabídl na prodej. Většinu času trávím sám doma a společnost mi dělají mé zdravotní problémy, které mi kazí každý den i celý život. Nemít aspoň ten internet nebo nějakou blbost na zabavení se, asi bych se šel už zastřelit.

4 bobciakova bobciakova | 2. června 2017 v 22:11 | Reagovat

[3]: Já je ráda využívám. Ale rozhodně nechci, aby to zastínilo to, co jsem napsala, jako pohlazení psa, procházka rosou. Taky jsem alergik, naštěstí ne na rosu. Hlavně na blbý lidi. Každý má možnost postavit se k problémům jak to cítí, že je správné. Nikoho nenutím, aby to dělal stejně jako já. Píšu jen o svém životě, každý si může vybrat řešení mu nejbližší. A stejně tak nikoho nenutím, aby mě četl. Život beru jako dar a hodlam ho žít. Přes všechny zdravotní problémy co mi život háže pod nohy. Někdo je pštros, co schová hlavu do písku, někdo lev a bojuje do padnutí. Stačí se jen rozhodnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama