Co tady děláš?

3. února 2017 v 22:03
Všichni ti z vás, co mají děti víte, jak obtížný může být někdy den s dítětem, o to horší když ještě vy sami máte den blbec.

Neustále jsem musela vyšetřovat a převlékat panenku, až mi z toho málem utekla polívka na sporáku, do pračky jsem zapomněla vložit nádobku s pracím gelem, takže jsem celý cyklus musela opakovat znova. Co jsem mohla, to jsem rozsypala - semínka do domácího chleba se krásně rozprostřely po kuchyňské podlaze. Mytí sprchového boxu se stalo koupelnovou potopou, už chyběl jen Noe s archou . Prostě den blbec.

No a po tom všem jsem byla ráda, že už dcera konečně usnula a já už nemusela nic dělat. Spokojeně jsem šla spát. V půl šestý ráno mne probudil pohyb v ložnici. Okamžitě jsem zpozorněla, protože dcera zatím ještě spí s námi. Jediné co mě v tu chvíli napadlo bylo jen to, že už se zase rozhodla vstávat a jde si pro hračky. Při trošku silnějším zaostření zjišťuji mužskou postavu - manžel. Místo abych ze sebe vypravila něco láskyplného, vypadne ze mě jen příšerná věta - co tady děláš? Netušila jsem, že se manžel dostane domů a tak v duchu počítám končetiny, hledám na těle obvazy a koukám jestli odněkud neteče krev. Nenapadlo mě nic jiného, než že se mu něco stalo. Krev neteče, žádný obvaz ani náplast, končetiny všechny. Mezitím ze sebe manžel únavou souká odpověď, že bude doma držet pauzu, protože mu končí výkon a následující den pojede na firmu přepřáhnout. V duchu si říkám, že za 10 let se nenaučil šeptat a modlím se, aby nevzbudil dceru.

Fajn, všechno v pořádku. Dcera spí, pusu, dobrou. A neusnu. Den blbec pokračuje. 2 hodiny se převaluju z jednoho boku na druhý a za všechny prachy světa nedokážu usnout. Jsem úplně nabuzená a vymýšlím aktivity na den. Po dvou a půl hodině bych konečně mohla usnout. Když v tom se ozve kousek ode mě " mami, ut je áno, táváme". No a další veselý den začíná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama