Pro oči nevidíme

31. března 2016 v 23:45


Ne, v žádném případě nechci znevažovat téma týdne. Slepota je sama o sobě dost strašná věc a měli bychom každý den děkovat za to, že můžeme spatřit denní světlo. Jenže i když vidíme dobře a náš zrak je v pořádku (třeba i s dopomocí brýlí), vidíme opravdu všechno nebo jsme vůči některým věcem úplně slepí?

Máte někdy pocit, že jste najednou prozřeli a vidíte teď svět mnohem jasněji i co se týče vzájemných vztahů? Často si lidi kolem sebe idealizujeme a nevidíme jejich skutečnou podstatu jen proto, že nás na okamžik něčím uchvátí, zaujmou a my toužíme po duševním splynutí, zvláště pak když se cítíme nebo jsme osamělí. Idealizujeme si jejich povahy, abychom mohli být chvilku šťastní z toho, že nám někdo naslouchá, někdo sdílí stejné nadšení pro věc nebo zájmy. V ten okamžik se vznášíme na obláčku euforie, že konečně máme spřízněnou duši pro určitou a konkrétní věc. A v ten moment jsme naprosto oslepli!

Většinou se za takovouto euforií nakonec objeví ( i když ne bezpodmínečně vždy) někdo, kdo se vás snaží vycucnout. Doslova. Vaše nápady, připomínky, životní styl- prostě jakákoliv dovednost, názor nebo jen váš čas. To vše zajímá vycucávače, kteří pak chtějí parazitovat na vašich snech a myšlenkách. Jenže to nevidíte, jste osleplí jejich vstřícností naslouchat a sdílet téma.

Když pak prohlédnete, nestačíte se divit. Skutečný přítel z vás nebude chtít jen vycucnout informace, ale rád se s vámi podělí o ty své, nebude chtít jen poslouchat, bude chtít také něco říct. A když si nebude vědět rady a budete ve slepé uličce, nabídne vám pomoc.

Nebuďme slepí vůči našim přátelům, rychle prokoukněme vycucávače a žeňme je od našich prahů co nejdál. Ne nadarmo se říká, že pro oči nevidíme. Ať už něco hledáme a máme to přímo před sebou, nebo jsme slepí vůči lidským vztahům. Zasloužíme si být šťastní s těmi správnými lidmi.

Mým nejlepším přítelem je můj manžel, který stojí pořád při mně i když si vymýšlím všechny možný domácí produkty a ochotně mi s nimi pomáhá. A když tu není, mám neocenitelnou pomoc mých drahých rodičů, úsměv mé nejdražší dcery a pomocnou ruku a srdce překypující ochotou kamarádku Petru, která by se rozkrájela, jen aby mohla pomoci. To jsou lidé, kvůli kterým se musím chránit od vycucávačů, kteří se jako přátelé tváří, ale nikdy jimi nebudou.

Už je čas otevřít oči. Tak to udělejte také a rozhlédněte se kolem sebe. Neuvidíte krásnější a historicky bohatší zemi, neuvidíte krásnější kapku rosy a věrnější domácí mazlíčky. Dobře si prohlédněte své přátele a své nejbližší. Budou to totiž oni, kdo vás ze slepoty vyvedou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 9:03 | Reagovat

Krásný článek... Opravdový přítel je velmi cenný, dokáže nám velmi pomoci... Ale stejně je ten důležitý impuls v nás. Jenom mi sami otevřeme oči :)

2 Fredy Fredy | Web | 1. dubna 2016 v 10:28 | Reagovat

Ano, měli by jsme být vděční za náš zrak....krásný článek :-)

3 bobciakova bobciakova | 1. dubna 2016 v 16:26 | Reagovat

[1]: Děkuji, jen nesmíme být slepí moc dlouho :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama