- Musím konstatovat, že jaro je pro mne jakousi schizofrenní situací. Jsem sice nadšená, že se budu moct věnovat spolu s dcerkou bylinkám a tvořit z nich naprosto nedostižné produkty, rozjede se grilování a možnost sedět za hezkého a teplého počasí venku, ale zároveň a naprosto kontraproduktivně nastává pylová sezóna, kterou jako silný alergik zrovna nevítám a rozhodně se nedá říct, že bych byla potom nadšená z hezkého počasí.
Naučila jsem se brát jaro jako takový nezbytný mezník mezi zimou a létem, kdy prostě funguji pouze omezeně a pro ostatní jen jako pohotovostní služba- tedy jen když je to nezbytně nutné. Dá se to považovat za tmu ve světle? Pro mne rozhodně. Zkuste tři měsíce kýchat, pokašlávat a neustále smrkat v naprosto šílených a někdy tak trapných a nevhodných situacích. Jenže ono je tak krásně.... Tak nejděte s tím malým špuntem ven. Alergie je hlavně temnou skvrnou na mém výslunní mateřství. V současné chvíli se zotavuji z alergického záchvatu a veškerá péče o dceru tak musela padnout na manžela a babičku s dědou. Ještě, že je máme.
Jetedy skutečně všechno jen černé nebo bílé? Nejspíš záleží na úhlu pohledu. Každý si s sebou táhneme něco, co nám dělá skvrnu i na tom nejzářivějším obrázku.
Moje paralýza, se kterou již několik let každé jaro bojuji, je pro mne vždycky temnotou ve sluncem prohřátých dnech.