Březen 2016

Pro oči nevidíme

31. března 2016 v 23:45


Ne, v žádném případě nechci znevažovat téma týdne. Slepota je sama o sobě dost strašná věc a měli bychom každý den děkovat za to, že můžeme spatřit denní světlo. Jenže i když vidíme dobře a náš zrak je v pořádku (třeba i s dopomocí brýlí), vidíme opravdu všechno nebo jsme vůči některým věcem úplně slepí?

Máte někdy pocit, že jste najednou prozřeli a vidíte teď svět mnohem jasněji i co se týče vzájemných vztahů? Často si lidi kolem sebe idealizujeme a nevidíme jejich skutečnou podstatu jen proto, že nás na okamžik něčím uchvátí, zaujmou a my toužíme po duševním splynutí, zvláště pak když se cítíme nebo jsme osamělí. Idealizujeme si jejich povahy, abychom mohli být chvilku šťastní z toho, že nám někdo naslouchá, někdo sdílí stejné nadšení pro věc nebo zájmy. V ten okamžik se vznášíme na obláčku euforie, že konečně máme spřízněnou duši pro určitou a konkrétní věc. A v ten moment jsme naprosto oslepli!

Většinou se za takovouto euforií nakonec objeví ( i když ne bezpodmínečně vždy) někdo, kdo se vás snaží vycucnout. Doslova. Vaše nápady, připomínky, životní styl- prostě jakákoliv dovednost, názor nebo jen váš čas. To vše zajímá vycucávače, kteří pak chtějí parazitovat na vašich snech a myšlenkách. Jenže to nevidíte, jste osleplí jejich vstřícností naslouchat a sdílet téma.

Když pak prohlédnete, nestačíte se divit. Skutečný přítel z vás nebude chtít jen vycucnout informace, ale rád se s vámi podělí o ty své, nebude chtít jen poslouchat, bude chtít také něco říct. A když si nebude vědět rady a budete ve slepé uličce, nabídne vám pomoc.

Nebuďme slepí vůči našim přátelům, rychle prokoukněme vycucávače a žeňme je od našich prahů co nejdál. Ne nadarmo se říká, že pro oči nevidíme. Ať už něco hledáme a máme to přímo před sebou, nebo jsme slepí vůči lidským vztahům. Zasloužíme si být šťastní s těmi správnými lidmi.

Mým nejlepším přítelem je můj manžel, který stojí pořád při mně i když si vymýšlím všechny možný domácí produkty a ochotně mi s nimi pomáhá. A když tu není, mám neocenitelnou pomoc mých drahých rodičů, úsměv mé nejdražší dcery a pomocnou ruku a srdce překypující ochotou kamarádku Petru, která by se rozkrájela, jen aby mohla pomoci. To jsou lidé, kvůli kterým se musím chránit od vycucávačů, kteří se jako přátelé tváří, ale nikdy jimi nebudou.

Už je čas otevřít oči. Tak to udělejte také a rozhlédněte se kolem sebe. Neuvidíte krásnější a historicky bohatší zemi, neuvidíte krásnější kapku rosy a věrnější domácí mazlíčky. Dobře si prohlédněte své přátele a své nejbližší. Budou to totiž oni, kdo vás ze slepoty vyvedou.

Úspora odpadu? Kompostování!!!

28. března 2016 v 14:35 Bylinky pro všechny
V dnešní době máme velkou spotřebu odpadu. Snažíme se šetřit s energií, vodou, ale na co ještě stále zapomínáme je šetřit s odpadem. Zní vám to hloupě? 2/3 odpadu v koši běžného domácnosti tvoří zbytky z kuchyně - slupky od brambor, mrkve, ohryzky od jablek a hrušek, slupky z cibule, ale také olámané suchého lístky pokojových květin, tvrdý chléb nebo skořápky od vajec.
To všechno ale můžete nyní zužitkovat ve svůj vlastní prospěch.

Využijte možnost kompostování!


Kompost na zahradě


Asi jedna z nejpřirozenějších možností, kam kompost umístit. A další asi nejběžnější možností pořízení kompostu je nákup plastového kompostéru. Funguje tak, že odklopíte horní víko a házíte dovnitř biologický a v přírodě rozložitelný odpad viz.níže. V dolní části tohoto kompostéru jsou pak dvířka, odkud odebíráte hotový kompost.

Pokud jste kutilové a chcetesi kompostér vyrobit ze dřeva, musí být rozdělený na 3 části:
1.organické zbytky
2. čerstvý kompost z přeměněných organických zbytků
3 dozrávající kompost

My osobně jsme dali přednost plastovému, protože zabírá málo místa než dřevěný, je krytý a snadný na použití.

Kompostování v bytě

Připadá vám to nemožné?? Omyl!! Jedná se o tzv. vermikompostování. Tentokrát s přípravou vermikompostu pomáhají žížaly, které přeměňují zhruba 60% přijaté potravy ve svém trávicím ústrojí na vermikompost.

Skláda se ze tří nádob:

Úplně spodní nádoba- slouží k zachytávání tekutiny, která se velmi časně začne tvořit a jedná se o nejlepší hnojivo pro vaše rostliny

Prostřední nádoba - má děrované dno, na které je nutné umístit karton, aby vám žížaly nepropadaly
do zachytávací nádoby. Nasadíte žížaly a začnete je krmit zbytky z kuchyně(opět viz níže). Tuto nádobu přiklopíte děrovaným víkem.

Vrchní nádoba - je v podstatě náhradní nádobou, až se vám naplní ta prostřední. Žížaly do ní pak přelezou, jakmile bude prostřední nádoba bez potravy.

Co s tím dál?? Prostřední nádobu necháte 2, 3 měsíce uzrát a po vyprázdnění začnete zase od začátku. Nové žížaly nasazovat nemusíte pokud jste neumořily hladyMrkající

Co lze kompostovat

- domácnost- čajové sáčky, kávová sedlina, řezané květiny (samozřejmě bez všech ozdob), zbytky ovoce a zeleniny, zbytky vařených rostlinných a zeleninových jídel, dokonce i papírová plata od vajec a lepenkové krabice- obojí ovšem natrhané na menší kousky. A další věcí je tvrdý chléb, vaječné a ořechové skořápky- opět nadrcené a natrhané na menší kousky.

- zahrada- posečená tráva, hobliny, kůra a nadrcené větve

Do kompostu nepatří zásadně žádné masné výrobky, ryby, celá vejce ani žadné produkty z nich. Respektive žádný živočišný odpad by do kompostu rozhodně neměl přijít. Další zmiňované body by snad měly být jasné naprosto každému, nicméně pro klid duše je zde raději uvedu- žádné plasty, železo, beton, cigaretové nebo doutníkové nedopalky a v žádném případě ani sklo!! Nezapomínejme, že i sklo je surovinou a vhazujme je do k tomu určených a označených kontejnerů!!

Využití kompostu


Tím vším získáte naprosto báječné hnojivo a zeminu. Rostliny v ní rostou jako zběsilé. Může vás navíc hřát dobrý pocit, že ušetříte za hnojivo a zeminu a zároveň máte před vlastníma očima uzavřený cyklus jídla. A už se vám nebude linout zápach z koše, ani popelnice se nebude nadouvat přeplněním.

Tak proč do toho nejít???

Zdroj kromě vlastních zkušeností a přirozené inteligenceMrkající www.setrnejsi-domov.cz, komunitnizahrady.cz ( zde najdete i nejbližší kompostárnu pro násadu žížal)

Jen černá a bílá???

27. března 2016 v 20:22
  1. Musím konstatovat, že jaro je pro mne jakousi schizofrenní situací. Jsem sice nadšená, že se budu moct věnovat spolu s dcerkou bylinkám a tvořit z nich naprosto nedostižné produkty, rozjede se grilování a možnost sedět za hezkého a teplého počasí venku, ale zároveň a naprosto kontraproduktivně nastává pylová sezóna, kterou jako silný alergik zrovna nevítám a rozhodně se nedá říct, že bych byla potom nadšená z hezkého počasí.
Naučila jsem se brát jaro jako takový nezbytný mezník mezi zimou a létem, kdy prostě funguji pouze omezeně a pro ostatní jen jako pohotovostní služba- tedy jen když je to nezbytně nutné. Dá se to považovat za tmu ve světle? Pro mne rozhodně. Zkuste tři měsíce kýchat, pokašlávat a neustále smrkat v naprosto šílených a někdy tak trapných a nevhodných situacích. Jenže ono je tak krásně.... Tak nejděte s tím malým špuntem ven. Alergie je hlavně temnou skvrnou na mém výslunní mateřství. V současné chvíli se zotavuji z alergického záchvatu a veškerá péče o dceru tak musela padnout na manžela a babičku s dědou. Ještě, že je máme.

Jetedy skutečně všechno jen černé nebo bílé? Nejspíš záleží na úhlu pohledu. Každý si s sebou táhneme něco, co nám dělá skvrnu i na tom nejzářivějším obrázku.
Moje paralýza, se kterou již několik let každé jaro bojuji, je pro mne vždycky temnotou ve sluncem prohřátých dnech.

Zkouším, trpím, zkouším, jedu dál

16. března 2016 v 13:11
Snaha něco dokázat, o čem vám někdo řekne, že je nemožné, nebo komplikované. Možná pro pocit vítězství, zadostiučinění, triumfu. Kdo by to neznal... Ale co útrap spolu s touto touhou přichází ruku v ruce tak jistě a samozřejmě...

I já patřím bohužel mezi skupinu lidí, kteří zkouší i to, co bylo řečeno jako nemožné. Jsem nedůvěřivá a proto to chci zkusit sama. Nevěřím tomu, že v dnešní laxní době do toho ten určitý člověk dal skutečně
všechno nebo se dal odradit nějakou maličkostí nebo prostě neměl ten správný nápad ve správnou chvíli. Proto zkouším pěstovat nejrůznější bylinky a rostliny a vyrábět z nich nejrůznější produkty, o kterých mi všichni říkali, že se mi nepodaří. A jak doma hezky fungujíMrkající

Někdo začína nový život vlivem nějaké životní události nebo chce prostě změnu. A jsou takoví odvážlivci, kteří se do toho pouští třeba obden, jen aby dosáhli své dokonalé a vysněné představy. Neustálá snaha se zlepšovat nebo jen touha žít jak se má. Jak velká daň bude za toto neúnavné úsilí?

Myslím si, že zkoušet něco znovu a znovu, dokud se nám dílo nepodaří je svým způsobem užitečná a posouvá lidstvo kupředu prostřednictvím nových objevů, vynálezů a technologií. Pokud jsou šetrné k životnímu prostředí, proč ne. Edison se určitě po prvním nezdaru nevzdal a hleďme jak máme večer krásně vidět. A díky nové technologii výroby LED žárovek dokonce i šetrně s naší peněženkou.
Touha by nás ale neměla zavést na zcestí a k vyčerpání. Jednak se nic nového a efektivního nevymyslía jen se zničíte a co hůř, bez výsledku.

Co tím chci říct? Že touhu něco dokázat by měl v prvé řadě také doprovázet zdravý rozum. A pokud chcete začít nový život, nejdříve se zamyslete, co vám vadí na tom stávajícím a zkuste změnit jen to, co vám tak moc vadí. Nemusíte se přeci vzdát úplněcelého života, pokud samozřejmě nechcete. Důležité je, aby byl člověk šťastný. Teprve pak dojdete jistého naplnění. A také se vám začne více dařit.

Nenechat se odradit prvním neúspěchem a jít za svým cílem, svou touhou. Ale nezapomeňte u toho čapnout za ruku zdravý rozum. Šance na úspěch je velká, tak proč to nezkusit? Třeba do toho před vámi někdo nedal to, co měl...

Čekám na odtahovku

8. března 2016 v 12:32
Věta, který mě zarazila dnes ráno víc než vidina dalšího čerstvě napadnutého sněhu. Hlavou se mi honily jen ty nejčernější myšlenky a pomalu se mi začínalo dělat špatně od žaludku. Srdce se divoce rozbušilo a svíravý pocit zaplavil celého tělo. Po rychlém telefonátu se dostavila úleva. Žádná nehoda, jen zapadnutí kola. Přívěsek sv. Kryštofa opět odvedl dobrou práci.

Znáte tyhle děsivé pocity a zprávy? Nepanikařit a zachovat chladnou hlavu. Mezitím se vám v těle odehrávají pochody, které v tu chvíli mozek úplně ignoruje a soustředí se na daný úkol a to- zjistit, co se vlastně stalo a jak vážná situace je. Lidské tělo nikdy nepřestane fascinovat a překvapovat tím, co dokáže.

Tenhle strach znají asi všechny kamioňácké manželky, když přijde taková zpráva. Žádná z nás by neměla být imunní. Zachovejte chladnou hlavu a postupujte podle nouzového režimu, který vám radí vaše tělo. Panika není výmyslem těla, ale duše. V tomhle případě spíš vsaďte na vlastní mozek. Vše může dobře dopadnout. Na paniku je vždycky času dost. Je přirozené se bát o ty, které milujeme. Ale
s panikou v zádech jim moc nepomůžeme. Nezapomeňte, že vždycky může být hůř. My to jen prostě musíme ustát.
Jsme přece kamioňácké manželky.

Komedie života

7. března 2016 v 13:48 | Marcy
Je zvláštní, jak si s námi dokáže život pohrávat. Říká se, že pokud vás chce osud potrestat, splní vám vaše přání. Čekat od života příliš -ať už moc nebo málo je, řekněme nevhodné a v podstatě i zbytečné. Komedie nastane tehdy, když se smíříte s faktem, že stejně musíte všechno oddřít sami a začnete pracovat na svých vizích, snech a ideálech. Označení, že budete jako na houpačce je více než výstižné. Když už se vám bude zdát, že se blížíte k vytouženému bodu, zničeho nic jako facka nastane komplikace,která vás vrátí zase zpět. Nebo se dokonce zraníte.A aby se život mnohem víc pobavil, nedostanete pojistné.

Myslíte si, že je to nemožné? Jen si vzpomeňte na dobu, kdy jste o něco vážně usilovali a pak z toho byl jen maximální trapas. Co se dá považovat za komedii života? Ironický výsměch osudu, zbytečnou činnost a v podstatě jakýkoliv trapas. Prostě každý den- ráno zaspíte, ujede vám autobus nebo budete několik desítek minut trčet v dopravní zácpě, píchnete na křižovatce, roztrhnete si kalhoty, v jídelně tesně před vámi vyprodají jídlo, na které se těšíte celý den. Všechno vám padá z ruky včetně svátečního servisu po babičce.

Zdá se vám takový den nereálný? Nemusí nastat vše najednou. Ale jedna z výčtu věcí vás určitě někdy potká. Pak nastanou dny klidu, které ukolébávají nadějí, že bude líp a jste už v pohodě. A tehdy přichází další z výčtu nepříjemných věcí, o kterých říkáme,že nám znepříjemňují a komplikují život. Alespoň začne pršet když nemáte deštník.

Není důležité, jaké pohromy na nás číhají, ale jak se s nimi dokážeme poprat. Jinak se samozřejmě budeme rvát s nepříjemným dárkem od venkovního ptactva na kabátu než se zásadní diagnózou od lékaře. Nikdy ale nezapomínejte vztyčit hlavu-zhluboka se nadechněte a vzpomeňte si, kdy se vám stalo něco hezkého. Kdy vám třeba udělala drahá polovička dobrou kávu nebo čaj, kdy se na vás usmálo dítě nebo vám rozkvetla oblíbená květina, kdy se k vám přitulil váš domácí mazlík. Život nás nechce jen trestat, zkoušet a škodolibě se bavit na náš účet. Poskytujeme nám právě takové drobné radosti a maličkosti, ze kterých bychom se neměli přestávat radovat a kterých bychom si měli vážit. Život je příliš krátký na to, abychom se neustále trápili nad zbytečnostmi. Ano, jsou to zbytečnosti a banality. Prostě jen jeden hloupý den v řadě těch,které byly klidné, pohodové a něčím krásné. Ty si pamatujme a užívejme a netrapme se nad jedním dnem, který se trochu zamračil. Nikdo nám nesliboval, že to tady na světě bude jednoduché. Ale nezoceluje nás právě ten špatný den? Neříkáte pak při večírcích příhody z těchto zamračených dnů, kterým se nakonec společně s přáteli zasmějete?

Komedie plná omylů je život. Komedie života je božskou komedií. A to všechno se odehrává na jedné planetě ve vesmíru. Té naší.

Březen, za kamna vlezem...

5. března 2016 v 13:40 Bylinky pro všechny
Ale lenošit rozhodně nebudeme! Březen je měsíc výsevů různých druhů zeleniny. Vypěstujte si svou vlastní bio zeleninu, kterou nebudete muset draze zaplatit a nakonec stejně nevíte, jestli je fakt bio.

Můžete sinpředpěstovat salát, rajčata, okurky, papriky a různé feferonky. Stačí jen zakoupit semena a substrát. Já osobně preferuji univerzálni. Je finančně dostupný a obsahuje hnojivo na 6 týdnů. Pokud jde o Kristalon, je to jen lepší, je to totiž jedno z nejšetrnějších hnojiv a není dusíkaté. A navíc, moje babička na něj přísahalaMrkající

Pokud máte nakoupeno, stačí se doma jen porozhlédnout po nějaké vhodné misce, truhlíku nebo jakékoliv jiné nádobě. Nezapomeňte se porozhlédnou v kuchyni po potravinové fólii a špejli na propíchnutí. Pokud nechcete takto improvizovat, můžete si zakoupit v supermarketech a hobbymarketech malá pařeniště, ve kterých si budete předpěstovávat. Nebojte, vydrží i několik let, já už na nich ulítávám asi 6 let.

No a další postup je až směšně jednoduchý. Substrát dejte do nádoby, vmáčkněte nebo jen nasype semena a trochu poprašte vodou z rozprašovače - pokud nechcete, aby na vás semena opět vykoukla jako bubákMrkající
Nádobu překryjte potravinovou fólií a udělejte do ní špejlí pár dírek, protože bez vzduchu to prostě nejde. A teď zbývá jen umístit na světlé a teplé místo a očima povytahovat naše nové rostlinky, které můžeme mít v truhlíku třeba i na balkoně nebo na zahradě.
Tak ať vám to rosteUsmívající se

Tajemné dveře

5. března 2016 v 13:21
Kazdý z nás je má. Dveře, do kterých se nezve každý. Všichni máme svoje vzpomínky, zážitky a zkušenosti, o kterých ví jen málo lidí nebo dokonce téměř nikdo. Chráníme se už od přírody. Váháme kdy a komu tyto dveře otevřít, jsme silně zranitelní. Někdy nevíme, komu můžeme věřit a komu ne. Váháme. Někdy je otevřeme osobám, kterým věříme. Nebo dokonce velmi často. Přináší nám to úlevu a pocit sdílení, který je nezbytný například v partnerských vztazích.
Ale nejsou to jediné dveře, které nás v životě mohou omezovat nebo naopak posouvat dál. Třeba sny a touhy. Taky dveře které neotvíráme každému. Sny a touhy jsou motorem, který nás pohání dál a smeřuje a naplňuje náš život. Někdy se tyhle dveře zamknou, při pohledu na ně cítíme frustraci a prázdnotu. Ve vzduchu se vznáší neúspěch a selhání. Zmařený sen, nebo sen o který nás někdo úmyslně či neúmyslně připravil.
Komu pak dveře otevřít a kdy vůbec? Zajímavá otázka. Komu natolik věříme? Asi je celkem příhodné rčení, že risk je zisk. Koneckonců, nemusí to být vše jen negativní. Otevření dveří nás může posunout dál. Sen se může stát realitou. Nejdůležitějším člověkem, před kterým nikdy dveře nezamykejte, jste vy sami. Snít i v dospělosti a mít postavený malý vzdušný zámek nemusí být špatné. Jen nesmíte ztratit kontakt s realitou. Za zamknuté dveře patří jen to špatné, na co nechceme vzpomínat a co se snažíme vytěsnit. Otvírejme se opatrně a jen těm, kterým skutečně věříme, které máme rádi a které milujeme. Jen ti nám mohou pomoci buď splnit sen, zamknout nepříjemné vzpomínky. Jen pro ty buďme vždy otevření a pomáhejme i s jejich dveřmi. Sdílená bolest a starost je mnohem menší, než když trpíte sami. Nevěříte? Tak to jednou zkusteUsmívající se