Žiju si podle svého snu... ?

7. července 2015 v 11:33 | Marcela
Ještě pořád? Nebo teprve? Každý z nás má své sny. Některé splnitelné, některé naprosto nedosažitelné... Pro mě je nedosažitelný sen výhra ve sportce. Ten dosažitelný jsem si tak nějak už splnila. Jsem vdaná, mám krásnou zdravou dceru a pěstuju neskutečný množství bylinek, ze kterých si můžu tvořit, co mě jen napadne. To, co bych si ještě přála je lepší zdraví pro mé rodiče a lepší práci pro mého manžela.
Zdá se vám to druhé dosažitelné? Na dnešním trhu práce spíše sci-fi. Pokud se podíváte na inzeráty, všude chtějí týmového hráče, který umí pracovat samostatně. Tak jaký to má smysl? Když s každým prdem běžíte za nadřízeným, byť se jedná o rutinu, jste sice týmový hráč, který ale neumí pracovat samostatně. Když pracujete samostatně a s každým prdem neběžíte, tak zase nejste týmový hráč, který by mohl ohrozit vedoucí pozici například vlastním dosazením. No tak co si z toho máme vybrat? Žena na trhu práce jakoby neměla co dělat. Když vystudujete, nemáte praxi. Když už nějakou praxi máte, hrozí, že otěhotníte. Když máte děti, je to další handicap - děti bývají nemocné a co hlídání? A když už vám děti odrostou a máte dostatek praxe, jste staří a na odpis. Takže? Přes veškerý gender, zkušenosti a emancipaci stejně nemáme na trhu práce co dělat. Podmínky jsou příšerné a pokud už vás někdo zaměstná, není to někdy ani na úhradu složenek (které se mimochodem vůbec neptají). A co se týče mužů, konkrétně kamioňáků, žádná sláva to není. Jasně, je pár lidí, co jsou s tímhle povoláním za vodou. Ale těch je jen pár. Dobře 90% se potýká s tím, že zaměstnavatel neplatí jak by měl, někdy by rád překročil výkon... Výsledek? Upachtěný chlap, co přijde domů, svalí se na gauč a nervózně sleduje čas, protože si pořád musí hlídat přestávky a výkon a neumí doma vypnout. Neustále na cestách, rodina je jak kdyby ani tátu neměla. Manželka musí "nosit manželovi kalhoty". Nic jiného jí nezbývá.

Myslím, že o ničem takovém nikdo z nás nesní a ani nesnil. Sny jsou důležité pro náš další osobní rozvoj a růst. Jak jinak bychom se posunuli dál? Žít ve snu, pokud je to dobrý sen, realistický a prospěšný pro rodinu, je dnes požehnáním. Spoustu lidí, ale žije v iluzi - ať už o ostatních lidech v jejich životě, nebo o životě samotném. Představy jsou pro ně lepší, než realita. Radši chtějí žít v iluzi, než by si některá fakta připustili. Žít ve snu má jako všechno v životě úhel pohledu. Může to být fajn, ale může to i škodit.

Mám ráda svůj život a za nic na světě bych ho nevyměnila. Utrpěla jsem už sice několik hlubokých škrábanců, ale vždycky jsem vstala a šla dál. Nejspíš mě držel na vodou nějaký splnitelný sen... Ale kde je hranice mezi splnitelným a nedosažitelným snem? I mnoho zdánlivě nedosažitelných snů stala splnitelnou a realizovatelnou součástí životů lidí, kteří v ně věřili. Nedá se říct nic jiného, než to, že když něco vážně chceme, stojíme o to a intenzivně sníme, tak když na tom zapracujeme, může se to stát realizovatelné a my budeme mít svůj život ve snu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama