... a pak už budu doma častěji. Tak přesně tuhle větu mi sdělil dnes můj manžel v sms ze Španělska. Po třech týdnech se už vážně těším, až se zase uvidíme. Naše dcera taky za tu dobu udělala spoustu pokroků a taky samozřejmě vyrostla. A pro mě je čím dál náročnější dělat mámu i tátu v jedné osobě.
Vážím si manžela za to, že dělá takovou práci a obdivuju, že se z toho ještě nezbláznil. A těší mě, že už to zažijeme jen jednou a už bude s námi častěji.
Je spousta věcí, které by člověk možná rád zažil ještě jednou - první rande s osudovým partnerem, první polibek, žádost o ruku, svatební den, promoci... Možná by spoustu lidí zajímalo, jak by jejich život vypadal, kdyby se rozhodli jinak. To asi napadne každého. Já na to ale mám v mysli okamžitou odpověď. Ano ráda bych ještě jednou zažila to rozechvění z prvního rande s mým manželem, náš první polibek, při kterém se mi zatočil celý svět. Ráda bych si ještě jednou poslechla jeho řeč, když mě žádal o ruku. A taky ale vím, že bych se rozhodla stejně. řekla bych ano na první ance, znovu bych ho políbila a znovu bych mu řekla ano, když mě žádal o ruku. Vím, že můj život by byl stejný jako doposud. Jsem s ním šˇastná. a je fajn, že tuhle šílenou trasu pojede už jen jednou a budeme spolu častěji.
Rozhodně ale musíme žít náš život tak, abysme nechtěli věci změnit, ale abychom je chtěli zažít znovu tak, jako tehdy.
Držím palce, abyste to všechno zvládli. Vím, že není jednoduché, když otec a manžel není dlouho doma a místo toho pracuje v zahraničí, ale věřím, že když se chce, tak to zvlánout jde. :)