Není nad rozvoj...

10. října 2014 v 23:03 | Marcela
Když jsme se s manželem odstěhovali z Prahy do malého města ve Středních Čechách, řikala jsem si jak je tu klid a pohoda. Ne, kdepak, nestýská se mi po ruchu velkoměsta. Ale náš klid a pohoda jsou teď aktuálně naprosto dokonale narušeny výstavbou nové silnice, která se po několika letech po vybudování kanalizace konečně realizovala.

Díky tomu, v jakém byla předchozí naše "prašná cesta", tedy silnice po vybudování kanalizace stavu, jsme se při výběru kočárku drželi ověřené klasiky a to naprosto klasického kočárku na čtyřech kolech. Sice nafukovacích, ale naprosto úžasně se s ním jezdí a navíc je houpací. Prostě jsme chtěli kočárek do terénu. Zní to jako bysme bydleli v horách, ale naše předchozí komunikace skutečně odpovídala prašné cestě se spoustou výmolů. Když jsem byla ještě těhotná a navíc na rizikovém těhotenství, vždycky když mě táta vezl z kontroly domů po téhle vozovce, tak jsem si říkala, že když vydržím tohle a neporodím dřív, tak už vydržím cokoliv. Nicméně moje maminka se netají tím, že při výběru kočárku jsme jí udělali neskutečnou radost, protože s tím alespoň umí jezdit.

Naše vycházky s kočárkem jsou v součané chvíli spíše vtipnou bojovkou, kdy moje desetiměsíční dcera kočárek aktivně vyvažuje a já se modlím, abych jí nevyklopila do nejbližšího výkopu. Hodně mi to připomíná povídku od Miloslava Šimka o stavu chodníku, kdy "matka, která zapadla, posiluje dítě sunarem, vyndavá jej a oba tlačí."Naštěstí vedle nás bydlí strejda, takže pokud jak říká "píchnu galusku", můžu mu zavolat a snad nás zachrání. Můj kamarád, který v brzku také bude otcem mě poněkud znervózněl komentářem, že pokud kočárek píchne, končí a nelze jej utlačit a že už se to mnohokrát stalo. Představa, že si každou vycházku hodím do košíku nářadí pro opravu a ještě tak zvýším hmotnost kočárku mě naprosto dostala do kolen. Zůstanu radši u adrenalinu a mobilu se strejdou v zádech.

Jediná možnost, jak se dostat do města na nákup nebo vůbec kamkoliv je umožněná pouze po trávě, která se díky neukázněným pejskařům proměnila v minové pole. Představa, že se mi stane to, co doma, když jsem nechtěně ve vysoké trávě vjela do nadílky od našeho labradora, což jsem vyřešila díky zahradní hadici, mě trošku straší, protože ani zahradní hadici člověk standardně v kočárku nevozí, ale věřím, že se situace zlepší. Někdy na jaře bude nová silnice (nevěřím, že ještě letos) a snad se konečně z našeho nábytku stane nábytek a ne jen každodenní psací tabule prachu a vycházky s kočárkem se opět stanou radostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama